Volné skupiny

Volné skupiny jsou hlavním a nejpěknějším řešením květinových výsadeb v moderně řešených zahradách. Na rozdíl od rabat mají nepravidelný půdorys a jsou řešeny zcela volně a nepravidelně. Založit pěkné barevně i prostorově vyvážené volné skupiny je dosti náročná práce. Nestačí jen znát rostliny, jejich nároky, výšku, barvu a dobu kvetení jako u rabat, při řešení volných skupin je zvlášť důležitá výtvarná stránka. Jednotlivé druhy nelze sestavovat nahodile, protože výsledkem má být pěkná kompozice. Není zde podmínkou výrazná barevnost za každou cenu, ale spíše jemnější barevné ladění s využitím tvarů rostlin a jemných odstínů zeleně. Barevně výrazným prvkům necháme zaznít jen občas, o to více zapůsobí. Vytvořit pěknou volnou skupinu květin je obdobné jako namalovat pěkný obraz. Kompozici vytvoříme vhodným seskupením vyšších i nižších prvků, které umísťujeme nesouměrně. Uváženě používáme bohatě barevné prvky. Počítáme s tím, že partie má být krásná po celý rok. Stejně jako obraz musíme i tuto partii vhodně zarámovat. Popředí má tvořit klidný pěkně udržovaný trávník a pozadí třeba stavební architektura, keřová skupina, pergola apod.

Na vytvoření volných skupin nelze dát nějaký přesný návod nebo vzor, který by bylo možno kopírovat, protože v zahradách jsou nejrůznější situace a každá potřebuje individuální řešení. Je mnoho možností, kde můžeme tyto partie v zahradách použít, např. v okolí odpočívadel, v pozadí zahrady před keři, v blízkosti budov, u plotů zahrad, v různě velkých a různě exponovaných předzahrádkách, okolí vodních partií nebo v nejbližším okolí skalek atd.

Jednotlivé partie mohou mít také specifický ráz. Například vřesoviště je vlastně volnou partií, kde převládají vřesovištní rostliny, ale jsou tam i jiné druhy, hodící se do daného prostředí. Nezbytným doplňkem jsou také různé jehličnaté nebo listnaté dřeviny, které tyto partie prostorově doplňují. Stejně tak na vhodných místech můžeme vytvořit stepní nebo xerofytní partii. V blízkosti vodních nádrží zase vytváříme skupiny rostlin, které se svým charakterem hodí k vodě. V zahradách jsou různé situace, které se dají různě řešit, ale konečným cílem je vždy, aby každá zahradní partie byla zajímavá, stále pěkná a pro dané stanoviště vhodná. Jednotlivé typy trvalkových výsadeb probereme podrobněji v dalších statích.

Zásadně neumísťujeme květinové skupiny samoúčelně někde uprostřed trávníku. Jeho uklidňující zelená plocha má zůstat pokud možno celistvá a co nejméně roztříštěná. Jedno z hlavních hledisek, které musíme respektovat při umísťování květinové skupiny v zahradě je pohled z místa, odkud se tyto partie většinou budou pozorovat. Může to být např. pohled z oken obývacích prostorů, pohled od východu z domu, pohled z odpočívadel v zahradě nebo také pohled od vchodu do zahrady. Vlastní uspořádání skupin řešíme také hlavně z těchto pohledů.

Rostliny, které používáme ve volných skupinách, jsou z hlediska kompozice trojího charakteru: jsou to především dominanty, dále doplňující druhy a nízké kobercovité druhy.

Dominantou mohou být jednak větší rostliny solitérního charakteru, jako např. některé dřeviny nebo větší trvalky, které se uplatní hlavně mohutnějším vzrůstem či zajímavým tvarem, a jednak rostliny schopné vytvořit barevnou dominantu. Tím mám na mysli některé význačně bohatě a barevně kvetoucí trvalky, vysazované vždy ve větším množství, aby v době kvetení opravdu zapůsobily. V tomto ohledu se uplatní např. rudbekie (terčovka) Rudbeckia fulgida, plamenka Phlox paniculata, vlčí bob Lupinus x hybridus, kopretina Chrysanthemum maximum, turan Erigeron x hybridus apod.

Další skupinou jsou doplňující druhy, které jsou většinou středně vysoké nebo nižší, barevně méně výrazné, ale svým způsobem zajímavé. Svým kvetením jemně doplňují dominanty, popř. zjemňují partii svým vzrůstem, tuto funkci dobře plní např. středně vysoké traviny.

Třetí kategorií jsou nízké a kobercovité druhy, z nichž vytváříme víceméně plochý koberec, tvořící popředí a přechod k vyšším druhům. Mohou to být i kvetoucí druhy, i když to není vždy nutné. Podmínkou však je, aby byly pěkně olistěny po celou sezónu. Dobře se k tomu hodí např. plamenka Phlox subulata, huseník Arabis procurrens, osivka Draba repens, kostřavy Festuca glauca a Festuca scoparia apod.

Půdorysný tvar volné skupiny má být nepravidelný. Přední hranice nemá být tvořena přímkami ani pravidelnými oblouky, nýbrž spíše nepravidelnými vlnami.

Při vytváření osazovacího plánu začínáme vždy s umísťováním dominantních druhů, především solitér. Mohou to být jednak dřeviny, např. okrasná slivoň Prunus triloba, tavolník Spiraea arguta, čilimník Cytisus praecox, dřišťál Berberis thunbergii apod, jednak větší trvalky. Tyto solitérní rostliny nikdy neumísťujeme doprostřed skupiny, ale vždy spíše stranou. Jako protiváhu na druhé straně skupiny můžeme použít další solitérní prvek, který však musí být charakterově odlišný od dominanty a má mít i jinou velikost. Množství těchto solitérních dominant záleží na velikosti vytvářené skupiny. Je-li délka skupiny asi 5 m, použijeme jen dvě solitéry, například jako dominantu čilimník Cytisus praecox a v druhé části skupiny jako protiváhu tři rostliny krásné traviny Miscanthus sinensis 'Gracilimus'.

Pak zde umístíme několik barevných dominant, tj. skupin výrazně a bohatě kvetoucích trvalek, aby kvetly postupně v různou dobu. Sázíme je nejméně po 3-5 kusech, aby barevně opravdu zapůsobily. K nim pak přisazujeme o něco nižší druhy doplňujících barev a skupiny středně vysokých trav.

Popředí pak osázíme nízkými druhy, které vytvářejí různobarevný koberec. Tyto rostliny nemají mít funkci obruby, nýbrž to mají být různě velké nepravidelné plochy.

Partie můžeme zpestřit i některými cibulnatými květinami, jako např. tulipány, jimž vyhradíme několik míst v popředí. Po jejich sklizni je nahrazujeme některými dlouho kvetoucími letničkami.

Celá výsadba však nesmí působit kompaktně jako rabato. Musí být vzdušná a toho můžeme dosáhnout jen citlivým a záměrným kombinováním vyšších a nižších prvků. Výsadba nemá být symetrická - mají to být v pravém slova smyslu volné skupiny. Partie nemá být také příliš strakatá. Výrazné barevné dominanta zde mají zazářit jen občas. A partie jako celek má působit pěkně i mimo období kvetení těchto barevných dominant.

Na základě uvedených principů lze vytvořit nesčetné varianty různého charakteru a v různých situacích. Probereme si stručně alespoň některé.