Voda ve skalce

Voda patří ke skalce, stejně jako k horám patří půvabné horské prameny, horské potoky a jezírka. Voda je vždy oživujícím živlem a poskytuje výrazné oživení i skalkám na našich zahradách.

Zdroj vody může být různý. Teče-li zahradou potůček, nejsou s přívodem vody potíže. Vodu snadno převedeme tam, kde ji potřebujeme, a nemusíme s ní příliš šetřit. Podobně je tomu v případech, kdy nad zahradou je nějaká vodní nádrž, jako rybník apod.

Většinou však nejsou podobné přirozené zdroje vody k dispozici, a pak jsme odkázání na studnu nebo vodovod. To však zcela postačí.

Vodní partie ve skalce začíná prameništěm, kde voda vyvěrá a delším nebo kratším potůčkem je vedena skalkou do jezírka, které je v nižší části skalky. V menší skalce může voda vyvěrat přímo ze skály a padat přímo do jezírka. Záleží již na nápaditosti toho, kdo skalku staví, jak ji dokáže doplnit a oživit vodou. Povídáme si aspoň ve stručnosti, jak se vodní partie ve skalce dělají.

Má-li voda padat ze skály přímo do jezírka, musíme vytvořit nad jezírkem skálu, jejíž přední stěna je přibližně svislá, popřípadě její spodní část trochu ustupuje. Na horní části skály umístíme (popřípadě přicementujeme) vhodný kámen s miskovitou prohlubní - žlábkem, jehož okraj musí přesahovat tuto skalní partii. Polohu kamene musíme vyzkoušet, aby voda odtud padala přímo do jezírka. Do žlábku zavedeme vodovodní potrubí a vývod přikryjeme vhodným kamenem, který je již součástí skalky. Vodu necháme padat přímo do jezírka, popřípadě pro větší efekt v místě dopadu vody umístíme vhodný kámen, o který se padající voda tříští.

Chceme-li si vytvořit otevřené prameniště, pak na příslušném místě vybetonujeme mělkou misku, jejíž okraje zakryjeme kameny. Do dna této misky zavedeme vodu a nasypeme sem různě velké oblázky, které zakrývají beton. Odtud pak vedeme potůček skalkou přes kameny několika přepady do jezírka. Dno potůčku musíme ovšem vybetonovat nebo zpevnit vyšší vrstvou jílu; do jeho okrajů zapustíme různě velké kameny, abychom zakryli beton. Máme tak možnost vytvořit v různých úrovních i několik menších tůněk, kde voda přepadá z jedné do druhé. Toto řešení, je-li dobře provedeno, přispívá k půvabu a oživení skalky.

Jezírka budujeme většinou v nejnižší části skalky, abychom pro vedení vody získali největší výškový rozdíl. Na správném vybudování jezírka velmi záleží, proto si popíšeme jeho stavbu. Jezírka neděláme příliš hluboká, plně postačí 30-40 cm, a to i tehdy, jestliže do nich chceme nasázet lekníny. Tvar jezírka volíme samozřejmě nepravidelný. Chceme-li mít ve skalce jezírko, pak stavbu skalky začínáme jezírkem a na něj teprve navazujeme stavbou skalky.

Po vyznačení obrysu jezírka vykopeme příslušný prostor. Poněvadž počítáme s tloušťkou stěn asi 15 cm, zvětšíme obvod i hloubku výkopů rovněž o 15 cm. Stěny uděláme šikmé v úhlu 45-60° a dno vyspárujeme do místa, kam umístíme vypouštěcí otvor. Možnost vypouštění jezírka není nezbytná, ale je praktická. Většinou jezírko na zimu vypouštíme, takže na jaře je můžeme dobře vyčistit a opět napustit čistou vodou. Jsou-li stěny dostatečně šikmé (stačí 45°), pak se nic nestane, ponecháme-li jezírko s vodou přes zimu zamrznout, není nebezpečí, že se šikmé stěny roztrhnou.

Jakmile tedy máme hotový výkop, položíme odpadové potrubí, které vyústíme v nejbližší úrovni budoucího dna, a můžeme začít s betonováním. Pro přípravu betonu použijeme říční písek a cement v poměru 1:4. Vybetonujeme nejprve poloviční vrstvu, na ni položíme drátěné pletivo, které má funkci armatury, a navrch teprve dáme druhou vrstvu betonu. Je samozřejmé, že se obě vrstvy musí dobře upěchovat. Jakmile beton zavadne, což je druhý den, je důležité dno i stěny pečlivě vyhladit cementovou kašičkou. Když se tato práce udělá svědomitě, voda neprosakuje a neztrácí se.

Směrem k vyšší straně skalky zapouštíme balvany přímo do stěn jezírka tak, aby jejich spodní část byla budoucí hladinou. Zapouštíme je proto současně se stavbou jezírka. Důležité je, aby tyto kameny byly naspodu i vzadu podbetonovány do úrovně budoucí hladiny. Stává se totiž, že v důsledku změn teploty se kámen někde odlepí od betonu, a není-li vzadu zabetonován, může tudy unikat voda z jezírka. Betonový okraj jezírka má být všude zakryt kameny.

U přírodních skalek okraj jezírka přikryjeme plochými, nepravidelně kladenými kameny, mezi nimiž prorůstají vhodné rostliny. Ploché kameny dlažby mají přesahovat betonovou stěnu asi o 5 cm, aby zakryly beton. Na dno nádrže rozložíme vrstvu menších a větších oblázků až valounů.

Přitéká-li do jezírka voda potůčkem nebo vodopádem, zajistíme stálou výšku hladiny přepadovou trubkou, jejíž horní hrdlo udržuje výšku vodní hladiny. Snadno to vyřešíme tak, že do vypouštěcího otvoru ve dně jezírka nasadíme zátku, která je navrtaná, a do ní vsuneme trubku menšího průměru (podle přítoku), jejíž horní konec udržuje výšku hladiny; touto trubkou uniká nadbytečná voda do odpadového vedení. Při vypouštění vytáhneme trubku i se zátkou a voda z jezírka vyteče. Odpadové potrubí má mít světlost nejméně 1", přepadová trubka stačí většinou ½".

Chceme-li do jezírka nasázet lekníny nebo jiné vodní rostliny, musíme s tím počítat již při stavbě. I když většině leknínů vhodných pro jezírka se daří nejlépe při hloubce vody 40-50 cm, není třeba budovat nádrže tak hluboké. Zcela postačí, když při stavbě postavíme ve dně přiměřeně hlubokou šachtu, do níž pak vsadíme leknín. Chceme-li pěstovat vzrůstnější lekníny (hloubka vody asi 70 cm), musíme tomu vhodně přizpůsobit stavbu jezírka. Lekníny můžeme nechat v jezírku i přes zimu, když je vypustíme a zasypeme listím. Šachtu pro leknín pořídíme snadno. Před betonováním dna vyhloubíme v příslušném místě prohlubeň, do níž zapustíme betonovou (nebo jinou) trubku světlosti 25-30 cm a dlouhou asi 50-60 cm tak, aby její horní konec lícoval s budoucím dnem nádrže. Dno trubky zabetonujeme a máme šachtu, v níž může leknín zůstat tři roky, než jej omladíme rozdělením a nasázíme zpět do obnovené zeminy.

Kromě leknínu můžeme do jezírka sázet ještě další vodní rostliny, jako například šípatky, orobince, žabníky a jiné. Je-li nádrž malá, je lépe lekníny vynechat a sázet spíše rostliny, které mají štíhlý vzrůst a rostou nad vodou. Leknín zaplní svými listy celou plochu hladiny, a to není žádoucí. Proto v nádržích, jejichž hladina má plochu menší než 1,5 m², lekníny raději nesázíme.

Většina vodních rostlin (kromě leknínu) vyžaduje hloubku 10-15 cm. Proto pro ně při stavbě jezírka děláme při okrajích zděné kapsy, jejichž dno je asi 25 cm a okraje asi 10 cm pod hladinou.