Vegetativní rozmnožování

Vegetativní rozmnožování skalniček se dá provádět různými způsoby. Záleží na druhu, pro který způsob se rozhodneme.

Nejjednodušší je množení dělením. Rostlinu vyjmeme z půdy a rozdělíme na malé kousky tak, aby každý oddělek měl kořínky. Oddělky pak nasázíme do květináčů k dopěstování. Hlavním obdobím pro množení dělením je jaro, a to buď před kvetením, nebo po něm; pro některé druhy je vhodné pozdní léto.

Dalším způsobem vegetativního rozmnožování je řízkování. Výhodou oproti předešlému způsobu je to, že lze tak získat více mladých rostlin. Množení řízkováním však předpokládá pařeniště nebo aspoň truhlíky kryté fólií, protože řízky až do zakořenění musí být pod sklem. Podmínkou pro zakořenění řízků je uzavřený prostor se stálou vlhkostí nejen půdní, ale i vzdušnou.

Řízky dlouhé 2, nejvýše 3 cm řežeme z vrcholků výhonků. U skalniček tvořících růžice oddělujeme jednotlivé růžice a ostrým nožem opatrně odstraníme lístky, abychom získali výběžek, který zapustíme do zeminy. Pícháme je do květináčů, misek nebo truhlíků, které jsou naplněny čistým říčním pískem s přídavkem rašeliny. Na povrch dáme vrstvu čistého, ostrého písku. Je dobře, jestli truhlíky neplníme pískem až po okraj, ale jen do poloviny, aby po napíchání řízků bylo možno je přikrýt sklem. Řízky můžeme píchat hustě, protože ihned po zakořenění je budeme hrnkovat.

Pro urychlení zakořeňování můžeme použít některý stimulátor růstu, což je dobré zvlášť u druhů, které pomalu koření. Tyto stimulátory jsou většinou práškovité a aplikují se tak, že se čerstvě nařezané řízky ponoří řeznou plochou do prášku.

Truhlíky s napíchanými řízky umístíme v uzavřeném prostoru, kde je vlhký vzduch. Obvykle to bývá pařeniště. Za slunečného počasí stínujeme. Důležité je také časté přestřikování vodou. Stálá mírná vlhkost urychluje zakořeňování řízků.

Nejvhodnější doba řízkování je podle druhu různá. Jsou dvě hlavní období řízkování. První na jaře po odkvětu, kdy řízkujeme například skalničky rodů Achillea, Aethionema, Alyssum, Androsace, Arabis, Azorella, Campanula, Dianthus, Gypsophila, Heuchera, Penstemon, Phlox, Saponaria, Saxifraga, Veronica, Zauschneria aj. Druhým obdobím je podzim, hlavně říjen až listopad.

Truhlíky s řízky umístíme do studeného pařeniště, které za silnějšího mrazu kryjeme prkny. Za mírnější zimy prkna odstraníme a necháváme truhlíky jen pod okny. Za teplejšího počasí mírně větráme a podle potřeby stíníme. Řízky zakořeňují již během zimy nebo časně zjara. Na podzim řízkujeme například Acantholimon, Arenaria, Armeria caespitosa, Artemisia, Douglasia, Erodium, Globularia nana, Helichrysum, Marrubium a některé druhy rodu Saxifraga.

Zakořeněné řízky vsazujeme do květináčů a dále ošetřujeme stejně jako semenáče.

Kromě stonkových řízků, o nichž jsme se zmínili, mohou se některé druhy množit též kořenovými nebo listovými řízky. Kořenovými řízky se množí například Brunnera macrophylla, Anemone japonica, Centaurea montana, Eryngium, Primula denticulata, Primula sieboldii apod. Na podzim vyjmeme rostliny z půdy, kořeny rozřežeme na kousky dlouhé 4-5 cm a naklademe je vodorovně do truhlíku s prosátou, propustnou, humózní zeminou. Překryjeme je asi 2 cm vrstvou zeminy a uložíme někde v bezmrazém prostoru, např. ve sklepě nebo v hlubším pařeništi, kde je přikryjeme vrstvou listí. Na jaře přeneseme truhlíky do normálního pařeniště, kde řízky brzy začnou rašit. Po náležitém zesílení mladé rostliny opět hrnkujeme.

Listovými řízky se mohou množit například Haberlea, Ramonda, mnohé druhy Sedum a Cardamine pratensis 'Plena'. Listy opatrně odtrháváme a šikmo je pícháme do truhlíků s pískem obohaceným rašelinou. Nejvhodnější doba je léto. Truhlíky s řízky ošetřujeme stejně, jak bylo již popsáno.