Miniaturní skalky v mísách

I ten, kdo nemá zahradu, má možnost těšit se z krásy některých skalniček, jestliže si pořídí přenosnou miniaturní skalku. Může k tomu použít různé nádoby, jako keramické mísy různé velikosti, různá koryta, ať již z kamene, nebo betonu, truhlíčky z eternitu apod. Tyto nádoby by měly být hluboké nejméně 15 cm a s otvorem ve dnu, aby se v nich nezamokřila zemina. Otvory ve dnu překryjeme střepy z květináčů a nádobu vyplníme asi do jedné třetiny drobným štěrkem, který je zde dokonalou drenáží. Štěrk pak překryjeme vrstvou rašeliníku (Sphagnum), který má dokonalou schopnost nasávat a udržovat vodu. Navrch pak dáme vrstvu zeminy, kterou získáme smícháním drnovky, rašeliny a písku s přídavkem vápencové drti pro vápnomilné rostliny. V takto připravené nádobě pak sestavíme miniaturní skalní partii z přiměřeně velkých kamenů; velikost kamenů závisí na velikosti nádoby. Pokud jde o druh kamene, nejvhodnější jsou kousky zvětralého vápence, který má pěkný vzhled a dobře se z něj sestavují útvary, které působí dojmem celistvosti. S oblibou se v těchto miniaturních skalkách používá pěnovec (travertin), nesprávně nazývaný tuf. Je výhodný pro svou schopnost dobře hospodařit s vodou.

Ještě než naskládáme na naplněnou misku nebo koryto kameny, podklad se zeminou důkladně zalijeme, protože po dohotovení celého díla je velmi obtížné vydatně zalévat, aniž se tím vyplaví zemina.

Nakonec do prostorů a štěrbin mezi kameny vysázíme rostliny. Vybíráme druhy, které nejsou příliš vzrůstné a které jsou svými listy ozdobné i mimo dobu kvetení. Pro začátečníky doporučujeme některé snadno rostoucí druhy, jako jsou netřesky s drobnějšími růžicemi, některé drobnější rozchodníky (Sedum dasyphyllum, Sedum lydium), dále lomikameny, hlavně druhy tvořící růžice. Zkušenější pěstitelé používají různé druhy a kultivary lomikamenů ze sekce Porophyllum (dříve zvané Kabschia), jichž je opravdu velký výběr. Dále se sem hodí zakrslé druhy z rodů Edraianthus, Androsace, Gypsophila, Dianthus, Raoulia, Armeria a také Petrocallis pyrenaica, Phyteuma comosum a jiné vzácnosti, o jejichž pěstování je třeba mít určité znalosti. Do větších nádob lze použít i některé dřeviny, hlavně zakrslé formy borovic, jalovců a cypřišků.

Výběr druhů samozřejmě závisí na velikosti nádoby. Do větších koryt se sortiment použitelných druhů rozšíří o další druhy, k nimž můžeme přidat i některé drobné cibuloviny. Po vysázení skalku několikrát opatrně jemně zalijeme. Protože jde o malý prostor, který snadno vysychá, musíme zálivku opakovat často, je-li teplé počasí denně, vždy k večeru, a to zejména v době kvetení. Vhodná je k tomu malá konévka s jemným kropáčkem.

Osázené skalky umísťujeme tak, abychom je měli na dohled. Kdo nemá zahradu, tedy na balkónech, dvorcích, na zídkách schodišť apod. Východní nebo západní poloha je výhodnější než jižní, kde mnohé druhy dosti trpí. Jižní poloha je vhodná, jestliže máme možnost skalku mírně přistínit.

Tyto miniaturní skalky můžeme ponechat přes zimu venku nebo je zapustit do půdy (zvláště skalky v menších nádobách) a přikrýt chvojím. Nemáme-li tuto možnost, přeneseme nádoby se skalkami do nějaké světlé prostory, kde příliš nemrzne, ale ani není teplo. Důležitý je dostatek světla. Vytápěné prostory jsou nevhodné. Přes zimu udržujeme jen velmi mírnou vlhkost.