Generativní rozmnožování

Semenem množíme hlavně plané, tzv. botanické druhy, které většinou zachovávají v potomstvu své původní vlastnosti. Z kultivarů se mohou semenem množit jen ty, které jsou natolik prošlechtěné, že zachovávají své vlastnosti i v potomstvu. Jsou to například kultivary Primula elatior, Primula vulgaris a Primula denticulata.

Druhy, které nenasazují semeno a které jsou ozdobné hlavně zbarvením listů, a plnokvěté kultivary množíme vegetativně. Také u druhů, které sice semeno nasazují, ale vegetativní množení je u nich jednodušší a snazší, použijeme vegetativní množení.

Pěstování ze semene vyžaduje určité znalosti a zkušenosti. Semeno získáváme různým způsobem. Některé druhy lze koupit v obchodech semeny, bohužel však v dosti omezeném sortimentu. Některé druhy lze získat i sběrem semene v přírodě anebo od jiných skalkařů či z vlastní skalky. Vlastní sběr semen vyžaduje pozornost a trpělivost. Nesmíme totiž sbírat semena dříve, než dozrají, takže někdy musíme rostliny trpělivě hlídat, aby semena ze semeníku nevypadala nebo aby ochmýřená semena nerozfoukal vítr.

Sklizená semena dáváme do malých papírových sáčků s přesným označením druhu, popřípadě kultivaru. Přechováváme je samozřejmě v suchu. Pokud sklízíme celé semeníky, které nejsou ještě zcela vyschlé, necháváme je nejdříve na nějakých miskách dobře vyschnout, a teprve pak je vydrolíme, přesejeme na vhodném sítku nebo vyfoukáme na nějaké mělké misce, abychom je zbavili větší části nečistot (zbytků semeníků). Vzhledem k tomu, že máme tato semena pro vlastní potřebu, nemusíme je čistit do absolutní čistoty. Pak teprve je ukládáme do papírových sáčků.

Všechna semena mají omezenou a různě dlouhou dobu klíčivosti. Semena mnoha druhů mají klíčivost 2-3 roky, některá ji naopak dost rychle ztrácejí. Druhy, které rychle ztrácejí klíčivost, je nutno vysévat ihned po sklizni nebo je aspoň stratifikovat.

Většinu druhů vyséváme v jarním období, hlavně v březnu a dubnu. Některé druhy, jejichž klíčivost rychle klesá, vyséváme ihned po sklizni, například Adonis vernalis, dále všechny druhy Androsace, Corydalis, Helleborus, Jeffersonia, Lewisia, Pulsatilla aj. Některé druhy potřebují ke svému vyklíčení přemrznutí. U některých je přemrznutí vůbec podmínkou vyklíčení, u jiných značně zlepší vyklíčení. Tyto druhy, i když některé z nich zachovávají klíčivost po delší dobu, vyséváme v podzimním období na nechráněné stanoviště, aby výsev byl vystaven vlivu sněhu a mrazu. Jsou to například druhy rodu Trollius, Eranthis, Eremurus, dále Gentiana acaulis a většina cibulovin. Toto přemrznutí můžeme napodobit i uměle v chladničce. Semeno navlhčíme a necháme nabobtnat a pak je vložíme na 2-3 dny do mrazicího prostoru v chladničce, načež je vyjmeme, necháme prohřát a proces ještě jednou nebo dvakrát opakujeme. Pak teprve semeno vyséváme.

Malé množství semene vyséváme do květináčů, větší množství do misek, truhlíčků, popřípadě volně do pařeniště. Květináč nebo misku naplníme asi do jedné třetiny hrubým pískem nebo jemnou kamennou drtí, abychom zajistili drenáž. Pak jej doplníme směsí prosáté rašeliny a ostrohranného písku (v poměru1:1), urovnáme povrch a nasejeme semeno, pokud možno stejnoměrně a nepříliš hustě. Vyseté semeno pak pokryjeme vrstvičkou čistého prosátého říčního písku. Výška této vrstvy písku se řídí velikostí semene. Středně jemná semena přisypeme jen tolik, aby byla přikryta, hrubší semena přisypáváme 5-10 mm vrstvou. Velmi jemná semena nezasypáváme vůbec. Po výsevu povrch lehce utlačíme a opatrně orosíme vodou. Zavlažovat musíme opatrně, zvláště u jemných semen, která nejsou zasypána pískem, protože při neopatrném zalévání se semeno snadno splavuje do jednoho místa a výsev je pak nestejnoměrný.

K rosení jemných výsevů používáme nejlépe mlhovku, pro hrubší semena vystačíme s konévkou s jemným kropáčkem. Některé jemné výsevy je vhodné zavlažovat spodní závlahou. Květináče postavíme do nějaké mísy, v níž stále udržujeme vodu, která vzlíná k výsevům.

Květináče nebo misky s výsevy zapouštíme v pařeništi až po okraj do vrstvy písku. Pařeniště pak zakryjeme okny a za slunných dnů je stíníme. Za teplých slunných dnů pařeniště větráme, aby se vnitřní prostor pařeniště nepřehříval.

Někdy se na povrchu výsevů po nějakém čase začne objevovat zelený povlak tvořících se řas. Je to nepříjemné, zvláště u dlouho klíčících výsevů, jejichž vývin tím značně trpí. Písek na povrchu sice do jisté míry brání vývinu řas, po delší době však stejně nezabráníme jejich rozrůstání. Předejít se tomu dá zčásti preventivně, a to tím, že se vysterilizuje zemina, do které se bude vysévat. Nejběžnější způsob sterilizace je propaření. Avšak i do sterilního materiálu se zárodky řas vnesou zálivkovou vodou, i když jde o zdánlivě čistou vodu z vodovodu. Použijeme-li k zálivce převařenou vodu, pak za dodržení všech pravidel čistoty, můžeme tvorbě řas zabránit. Opakuji, že to má smysl jen u výsevu semen choulostivějších druhů, která dlouho klíčí. Většina skalniček klíčí poměrně rychle, takže je můžeme ošetřovat normálním způsobem.

Doba vyklíčení (od výsevu do začátku klíčení) je různá podle druhu. Některé druhy klíčí rychle, již za 8-10 dní (Aethionema, Aquilegia, Arabis, Aubrieta, Cerastium, Erinus, Jasione, Linaria, Myosotis, Papaver, Phyteuma, Viscaria, Wulfenia aj.). Většina druhů vyklíčí za 10-20 dní. Některé však klíčí mnohem pomaleji (Hepatica, Dryas, Moltkia, Ranunculus, Trillium aj.).

Jakmile výsevy začnou klíčit, musíme jim poskytnout více světla i vzduchu. I nadále je ovšem chráníme před slunečním úpalem. Když mladé rostliny dosáhnou takové velikosti, že je můžeme uchopit prsty, začínáme s jejich přepichováním. Pícháme je do truhlíků nebo misek s propustnou zeminou, kterou předem urovnáme a mírně přitlačíme. Je dobré i zde pokrýt povrch tenkou vrstvičkou čistého písku, podobně jako u výsevu; písek totiž udržuje lépe vláhu a částečně zpomaluje tvorbu řas. K přepichování používáme kolíček asi v průměru tužky, jehož jeden konec je zašpičatělý. Podrýváme jím mladé rostliny a vytváříme důlky, do nichž je vsazujeme. Nakonec zeminu kolíčkem lehce přitiskneme ke kořínkům mladých rostlin.

Rostliny přepichujeme na vzdálenost asi 4 cm. Přepíchané rostliny zalijeme, umístíme opět do pařeniště pod sklo a přistíníme. Další ošetřování pak záleží hlavně ve stejnoměrném zalévání a stínování podle potřeby. Když se semenáčky ujmou, začneme opět více větrat.

Když rostliny dostatečně zesílí, můžeme začít s jejich hrnkováním. U mnoha druhů můžeme mladé rostliny dopěstovat do dospělosti i ve volné půdě, ale rostliny z květináčů mají mnoho výhod, pro něž dáváme přednost hrnkování. Druhy, které mají řídké, málo větvené kořeny, musíme bezpodmínečně pěstovat v květináčích, protože jinak vznikají velké ztráty při přesazování. Hrnkování je však dobré i u ostatních druhů. Rostliny z květináčů mají totiž dobře prokořeněné kořenové baly a po přesazení se dobře ujímají, takže je můžeme sázet i mimo obvyklou dobu sázení, prakticky po celé vegetační období.

K hrnkování používáme hliněné květináčky světlosti nejlépe 6-7 cm. Použitelné jsou i květináče z plastických hmot, mají však nevýhodu, že voda nemůže prosakovat jejich stěnami, takže je musíme častěji a pečlivěji zalévat, rostliny v nich snadno proschnou. Také můžeme použít rašelinové květináče, které se pak sázejí i s rostlinami. Ty je však potřeba sázet v určitý vhodný čas, a to když kořeny začínají prorůstat jejich stěnami. Nechají-li se déle, začnou se rozpadat.

Při sázení do květináčů dáme nejdříve na dno květináče kamennou drť, aby dobře odtékala zálivková voda. Rostliny pak sázíme do dobré, propustné zeminy s přídavkem rašeliny. Květináče zapouštíme do písku v pařeništi nebo na volném záhonu. V prvním období po nahrnování rostliny za slunečného počasí přistíníme, neboť se tak rychleji ujmou. Po ujmutí je již pěstujeme volně. Dbáme jen o zálivku podle potřeby. Některé druhy, které tvoří dlouhé, do hloubky rostoucí kořeny, snadno prorůstají otvory v květináčích a při vyjímání z květináčů se pak tyto kořeny přetrhnou a obsah květináčů není dostatečně prokořeněný. Proto při sázení zakrýváme otvor ve dnu střepem.