Pěnišníky

Jedněmi z nejznámějších vřesovcovitých rostlin jsou pěnišníky (Rhododendron). Patří plným právem k nejkrásnějším, většinou stálezeleným dřevinám. Jsou ozdobné nejen svými nádhernými květy v pestré paletě barev, ale také pěknými vzrůstovými tvary, zajímavým zbarvením rašících výhonů, stálou a sytou zelení i leskem svých listů. Rovněž zahradní azalky, třebaže patří většinou k opadavým dřevinám, přispívají ke zkrášlení zahrad nejen v době květu, ale také na podzim, kdy se jim zbarvují listy do nápadných zlatých, oranžových i krvavě červených odstínů. A navíc mnohé z nich i velmi příjemně voní.

Důležitou podmínkou zdravého růstu těchto vřesovcovitých rostlin je zejména správná volba stanoviště a také vhodná půda. Neméně důležitá je i volba jednotlivých druhů a kultivarů, spolehlivě odolných a zimovzdorných v našich klimatických podmínkách. Pěníšníky i azalky milují místa v mírném polostínu nebo alespoň dobře chráněná před poledním úpalem. V nižších polohách se pro jejich výsadbu nejlépe hodí severovýchodní až západní strana.

Pěnišníky i azalky stejně jako ostatní vřesovcovité rostliny nejlépe prospívají v lehkých, vysoce provzdušněných, vodou dobře zásobených půdách s kyselou půdní reakcí (pH 3,5 až 4,5), ale docela dobře rostou v každé kypré, na obsah humusu bohaté půdě, kterou si téměř v každém případě můžeme připravit přidáním rašeliny nebo čerstvé, málo rozložené hrabanky z borového lesa k zemině bez obsahu vápníku v poměru nejvýše 1:1.

Půdu před výsadbou pěnišníků doporučujeme zpracovat dvakrát tak hluboko, než jak je velký kořenový bal. Tyto rostliny vytvářejí velmi jemné kořínky, mělce pod povrchem půdy, takže jim není nijak příjemné sousedství mělce kořenících stromů nebo keřů vysazených v blízkém okolí. Pro zlepšení jakosti půdy se mnohem lépe hodí kyprá drnovka, smíšená s rašelinou a borovou hrabankou, než čerstvý kompost.

Azalky a pěnišníky vysazujeme vždy jen s dobrými kořenovými baly buď na podzim od konce srpna až do zámrzu, nebo na jaře od března do května. Po zasazení rostliny důkladně zalijeme a po vsáknutí vody vzniklé jamky znovu přihrneme kyprou zeminou, abychom tak zajistili potřebnou vláhu na delší čas.

Také již dříve vysazené pěnišníky vyžadují dostatek vláhy, hlavně za sucha v letním období. Rovněž na podzim a před příchodem mrazů jim velmi prospěje důkladná zálivka. Povrch půdy nad kořeny můžeme navíc pokrýt vrstvou humusu přihnojeného suchým kravincem. Tato humózní přikrývka zabraňuje promrzání půdy až ke kořenům a udržuje rostlinám dlouhou dobu stálou vláhu. V době největšího růstu můžeme dobře zakořenělé pěnišníky přihnojovat, vždy však jen do konce července, aby mladé přírůstky mohly dokonale vyzrát do příchodu zimy.

Azalky ani rododendrony se neupravují řezem, pouze je zapotřebí včas odstranit odkvetlé semeníky, aby se rostliny zbytečně nevysilovaly tvorbou semen. Vzhledem k tomu, že tyto vřesovcovité rostliny velmi mělce koření, není radno je na zimu obrývat ani okopávat. Tato činnost bývá vedle nedostatku vláhy, hlavně v zimním období, jednou z příčin neúspěchu pěstování. Obrýváním totiž ničíme vláskové kořínky a připravujeme tak keře o vláhu i živiny.