Trvalky

Trvalky jsou víceleté rostliny, jejichž podzemní část tvoří kořeny nebo oddenky. Kvetou a dávají semeno víc let po sobě a období zimy přečkávají právě jen díky svým podzemním orgánům. Je to největší skupina zahradních rostlin, zahrnuje velký počet rodů, druhů a variet. Jsou mezi nimi druhy miniaturní, vysoké pouze 5 cm, ale i obrovské rostliny, dorůstající 3 m i více, druhy obtížně pěstovatelné a naopak takové, které se nepříjemně rozplevelují. Patří sem rostliny s vysokou i nižší estetickou hodnotou. Nízké trvalky pěstované ve skalkách tvoří speciální skupinu - skalničky.

Trvalky dávají zahradě především charakter přírodního prostředí, proto se příliš nehodí do zahrad přísných tvarů. Jejich krása se nejvíc uplatní v rozvolněných, nepravidelně uspořádaných zahradách.

Široký, bohatý sortiment trvalek poskytuje značné možnosti jejich použití. Některé druhy rozkvétají již časně v předjaří, např. čemeřice, jiné zase kvetou až do pozdního podzimu, třeba chryzantémy. Některé jsou dokonce dekorativní i v zimě - okrasné trávy, rozchodníky, netřesky aj. Většina trvalek by se měla asi po pěti letech přesadit, přitom se trsy rozdělí a zmladí. Je tedy možné neustále záhony obměňovat. Trvalkové záhony mají být sestaveny vždy z více druhů, protože jeden druh kvete zpravidla 3-4 týdny. Je třeba využít různou dobu kvetení trvalek k tomu, aby byl záhon krásný a rozkvetlý od nejčasnějšího jara až do zámrazu. Na trvalkovém záhoně využíváme i druhy okrasné listem.

Není snadné sestavit osázení trvalkových záhonů. Druhy a odrůdy je nutné volit tak, aby navzájem esteticky ladily, ale aby měly zároveň obdobné pěstitelské nároky. Trvalkový záhon by měl být nepravidelný, a to nejen tvarem, ale i pokud jde o uspořádání jednotlivých druhů. Je potřeba ho osadit podle určitých kompozičních zásad. Především však musíme vybrat rostliny, které budou tvořit kostru záhonu. Měla by to být trvalka výrazná vzrůstem nebo květem, někdy je vhodný i okrasný keř. Tyto základní rostliny nevysazujeme doprostřed záhonu, ale poněkud stranou - asi do jedné třetiny délky nebo šířky záhonu. Podle velikosti záhonu tak lze rozmístit 1-4 dominantní skupiny. Další skupinu tvoří rostliny doplňující, které záhon zpestřují, a konečně doplňkové rostliny kvetoucí postupně, takže vytvářejí stále nové barevné kombinace. Ani tyto rostliny nesázíme do řad, ale aranžujeme je v malých nebo větších skupinách v nepravidelných obrazcích. Tím dosáhneme v záhonu zobrazení určitého barevného rytmu od jara až do podzimu. Pak vysazujeme rostliny s dekorativním olistěním a okrasné traviny. Úplně poslední se vysazují rostliny s krátkou dobou kvetení, které záhon pouze zpestřují.

Trvalky můžeme kombinovat i s druhy ostatních skupin zahradních rostlin, jako jsou například cibulnaté nebo hlíznaté květiny. Záhon trvalek kvetoucích v létě a na podzim lze oživit na jaře cibulnatými květinami a naopak záhon s převahou trvalek kvetoucích na jaře se vhodně doplní hlíznatými květinami kvetoucími v létě a na podzim. Trvalky kombinujeme také s některými letničkami, zejména s takovými, které mají podobný charakter. Lze je kombinovat i s vhodnými dřevinami, především s nízkými jehličnany. Trvalky určené k řezu vysazujeme na pohledově méně exponovaná místa. Květy však lze řezat i z rozrostlých trsů ve smíšených záhonech, kde trvalky obvykle dostatečně kvetou. Samozřejmě musí být řez úměrný, abychom nepokazili celkový vzhled záhonu.

Trvalkové záhony by neměly být v zahradě prostorově izolované. Měly by navazovat např. na jehličnany, na jejichž pozadí pestré barvy trvalek vyniknou. Jako pozadí se též uplatní živý plot, zeď, pergola nebo budova. Vhodným výběrem pozadí krásu trvalkového záhonu zvýrazníme. U cest, laviček a teras, kde jsou trvalky stále na očích, raději používáme jemnější, něžnější druhy. Na pohledově vzdálenějších místech se vysazují druhy robustnější, barevně výraznější a ve větších skupinách. Nabídka druhů trvalek vhodných pro obruby záhonů je dostatečně velká: např. tařička, trávnička, nízké hvězdnice (astry), nízké zvonky, pryšec, kuklík, dlužicha, třezalka, prvosenky (primulky), smolnička aj. Některými trvalkami se může nahrazovat trávník, zejména na slunných a extrémně suchých stanovištích. Patří k nim např. mateřídouška, rožec aj. Jako náhradu trávníku použijeme trvalky také na polostinných místech - např. zběhovec, vrbinu penízkovou aj.

Po výsadbě rostou trvalky na záhoně několik let na stejném místě. Pokud před výsadbou půdu dobře připravíme, a to i pro nenáročné druhy, ušetříme si tím v dalších letech mnoho práce. Půda má být dobře prokypřená, alespoň do hloubky 30 cm, důkladně odplevelená a vyhnojená kompostem nebo speciálním substrátem. Je-li půda příliš lehká, přidáme do ní těžší zeminu, hlinitější kompost a třeba i upravenou rašelinu nebo rašelinný substrát. Příliš těžkou a jílovitou půdu zase vylepšíme pískem, lehčím kompostem a opět do ní přidáme rašelinný substrát.

Stálou péči vyžaduje okraj trvalkového záhonu. Většinou totiž přechází v trávník, který má tendenci se do záhonu rozrůstat. Okraj záhonu by měl být stále rovně zaříznutý. Pomůžeme tomu tak, že do okraje záhonu zapustíme pás pozinkovaného plechu, vysoký asi 20 cm. Horní okraj plechu musí být v úrovni povrchu půdy, aby nebyl vidět. Kořeny trav a trvalek tak nebudou moci vzájemně prorůstat a okraje záhonu bude snadné udržovat.

Trvalky se vysazují na záhon jako předpěstované sazenice. Druhy kvetoucí na jaře sázíme na podzim a druhy kvetoucí v létě a na podzim vysazujeme na jaře. Výjimku tvoří kosatce a pivoňky, které se sázejí v srpnu, aby mohly v příštím roce vykvést. Později vysazené mladé rostliny raději před první zimou přikryjeme chvojím.

Záhony s trvalkami nebo partie osázené trvalkami se vyplatí nastýlat, to znamená, že půdu mezi rostlinami přikryjeme nějakou organickou hmotou, např. nadrobno posečenou trávou nebo drcenou kůrou, která brání vysychání. Vrstva nastýlky také zabraňuje klíčení semen plevelů, tvorbě půdního škraloupu, snižuje potřebu zálivky, kypření a pletí.

V prvním roce po výsadbě je třeba věnovat trvalkovému záhonu dostatečnou péči. Později se trsy rozrostou a práce ubývá. Pro dobrý růst potřebují rostliny stálou a rovnoměrnou vlhkost, nakypřenou půdu a záhon zbavený plevele. V prvním roce po výsadbě a většinou ani později není třeba trvalky přihnojovat, pokud jsme záhon pečlivě připravili a pokud přidáváme na zimu mezi trsy trochu kompostu; ten je zároveň dostatečným opatřením proti holomrazům. Trvalky se přihnojují málo, není účelem, aby bujně rostly, ale aby hodně kvetly; skalničky se většinou vůbec nepřihnojují.

Odkvetlé květy nebo květenství pravidelně odstraňujeme, protože snižují estetický dojem a rostliny se tvorbou semen oslabují. Kromě toho hrozí u některých druhů nebezpečí, že se záhon jejich samovýsevem zaplevelí. Týká se to např. lupiny, třapatky, janeby, tařice aj. Listy trvalek odřezáváme až u země v době, kdy zatahují. U některých trvalek je to již v létě, u jiných až po prvních podzimních mrazech. Některé trvalky zůstávají hezké i přes zimu, a tak je seřízneme až na jaře.

Sazenice trvalek by si měl zahrádkář koupit, jen tak bude mít záruku pravosti druhu i odrůdy a jistotu, že má zdravé, dobře vyvinuté rostliny. Může si však trvalky namnožit i sám, u většiny druhů to není složité. Nejsnadnější je vegetativní množení, zejména množení dělením trsů nebo odnožemi. Téměř všechny trvalky lze množit semenem. U některých je to velmi obtížné, jiné se množí semenem běžně. Při rozmnožování trvalek generativním způsobem, tedy semenem, nebývá potomstvo některých druhů zcela jednotné, zejména v barvě květů a ve výšce rostlin. Předem je však nutno zdůraznit jednu zásadu: jakékoli množení musí pocházet pouze z nejlepších, nejvyvinutějších a nejzdravějších rostlin.

Některé druhy trvalek bývají mnohdy velmi invazní. Časem se tak rozrostou, že utlačují jiné nebo se samovolně vysemeňují a stávají se v zahradě plevelem. Tyto druhy je třeba omezovat zmenšením trsů i kořenů a odstraňováním kořenových výběžků i odkvetlých květů, aby se nevysemeňovaly, popřípadě pletím vysemeněných mladých rostlin. Každá rostlina je hezká jen v určitém velikostním poměru k jiným druhům, jinak ztrácí svou okrasnou hodnotu.