Okrasné trávy, kapradiny a vodní rostliny

Je velice obtížné stanovit pevná, neměnná pravidla pro založení a osázení zahrady. Také by to asi nebylo správné, protože každá zahrada má být individuální, má se odlišovat od ostatních, odrážet názory a vkus svého majitele. Vždyť je taková spousta rostlin a možností, jak je kombinovat, že vlastně neexistují dvě stejné zahrady. Pergoly, vodní nádrže, vedení cest a jiné krásné partie se mohou okopírovat podle vzoru nebo návodu, ale přesto má každá zahrada svůj specifický charakter.

Kdyby se ve všech zahradách používalo jen několik nejznámějších rostlinných druhů, pak by se zahrady podobaly jedna druhé. K tomu by mohlo dojít snad jen tehdy, kdyby jeden zahradní architekt navrhl zahrady pro celou oblast a použil přitom všude stejné rostlinstvo. Často se také oblíbená nebo zajímavá rostlina přebírá z jedné zahrady do druhé. Rozmanitosti v osázení zahrady docílíme tím, že využijeme širokého výběru rostlin a budeme vysazovat pokud možno jiné rostliny, než jaké rostou v sousední zahradě. Člověk by proto měl mít odvahu pěstovat i méně běžné rostlinné druhy, třeba vodní rostliny, kapradiny a okrasné trávy. Donedávna bývaly v zahradách poměrně vzácné, ale dnes jsou stále více oblíbené.

Vodní nádrž v zahradě má nevšední půvab, a to i díky tomu, že je v ní život. Vodní flóra má svou zvláštní krásu, odlišnou od suchozemské vegetace. V žádné velké zahradě, především však v obytné zahradě, by neměla chybět vodní nádrž osázená vodními a vlhkomilnými rostlinami.

Vodní nádrže v zahradě bývají ploché a mělké, obvykle jen 30 cm hluboké. Pro většinu vodních rostlin je tato hloubka dostatečná. Lekníny vyžadují větší hloubku, a proto se sázejí do prohlubní vybudovaných v nádrži. Pro vodní rostliny, které potřebují velmi mělké vody, např. jen 5-10 cm, vybudujeme něco na způsob kapsiček na pokraji nádrže, kde se může měnit výška hladiny podle potřeby tím, že se doplní nebo ubere zemina. U okraje vodní nádrže lze též založit malou bažinku pro pěstování bahenních rostlin. Můžeme do ní zabudovat i vodotrysk, který bude udržovat tuto partii rozbahněnou. Tím zvýšíme i vzdušnou vlhkost, která většině těchto rostlin vyhovuje. Malým vodotryskem se také průběžně doplňuje v nádrži voda, neboť ta se za teplých dnů značně odpařuje. Stav vody v nádrži by měl být stále stejný.

Vodní rostliny potřebují péči, a především pravidelné hnojení. Hnojí se pouze organickými hnojivy, např. uleželým chlévským hnojem nebo vyzrálým kompostem. Aby zemina a s ní i živiny nestoupaly k hladině a neznečišťovaly vodu, je třeba je na dně zatížit většími valouny a oblázky. Čas od času je také nutné rostliny rozdělit, protože jinak málo kvetou.

Přezimování vodních rostlin je mnohdy problém, který je možno řešit dvěma způsoby. Při prvním vodu na zimu vypustíme, rostliny až u báze seřízneme a celou vodní nádrž naplníme listím a chvojím. Navrch položíme prkna nebo krycí fólii, aby se k listí nedostaly přes zimu dešťové ani sněhové srážky. Nezakryté listí by se do jara rozložilo. Na jaře nádrž vyčistíme, rostliny přihnojíme, napustíme vodu a rostliny rostou dál. Druhá možnost je lepší, spočívá v tom, že všechny rostliny vysazujeme do vody v nádobách a zeminu v nádobách zakryjeme vrstvou písku. Před začátkem zimy vodu z nádrže vypustíme a rostliny přeneseme i s nádobou k přezimování do mrazuprostého sklepa, na jaře rostliny zase do nádrže umístíme. Některé druhy vodních rostlin mohou přezimovat v nevypuštěné nádrži.

Také kapradiny mají své místo v zahradě. Sice neupoutávají barevnými květy, ale jsou pozoruhodné krásným tvarem a uspořádáním listů. V zahradě se vysazují do stinných vlhkých partií. V přírodě rostou jako podrost v lesích, proto porostou na zahradě i tam, kde by mnoho jiných rostlin trpělo nedostatkem světla. Na stanoviště kapradin vybíráme rostliny s podobnými požadavky na prostředí, abychom s nimi mohli kapradiny v zahradě dobře kombinovat. Jsou to především vlhkomilné a stínomilné rostliny, jako jsou některé kosatce a denivka, a velkolisté trvalky, např. bohyška, bergenie, popelivka a pomněnkovec (Brunnera). Jsou vhodné také pomněnky a podobné trvalky, dále blatouch, upolín, tužebník aj. Střední a vyšší kapradiny se uplatní v polostinných místech zahrady, kde se dobře hodí do společnosti pěnišníků (Rhododendron), čechrav (Astilbe), sasankovek (Anemone sylvestris, Anemone japonica) apod. Kapradiny lze kombinovat i s některými kobercovitými rostlinami, jako jsou pupalka, zběhovec, trávnička, barvínek, některé druhy lomikamenů a další. Také stínomilné okrasné trávy se svým vzhledem hodí ke kapradinám. Nevhodná je kombinace kapradin s pestře kvetoucími rostlinami.

Kapradiny nejsou náročné, pokud mají životní podmínky, které potřebují. Většinou stačí nenechat je zaplevelit, čas od času je přihnojit a pravidelně odstraňovat uschlé listy.

Okrasné trávy patří mezi rostliny, které dokážou udělat v zahradě velký dojem, a můžeme si vybrat z bohaté nabídky druhů. Od zcela nízkých (5-10 cm) až k rostlinám vysokým přes 2 m můžeme okrasné trávy sestavovat do velice půvabných kompozic, které si podrží dekorativní charakter po celý rok. To je také hlavní přednost všech rostlin, jejichž okrasným prvkem je olistění. Mnohé z nich navíc kvetou, a to je jejich další okrasný prvek. V zahradě se používají okrasné trávy jako doplněk, jehož hlavním účelem je zmírňovat ostrý kontrast mezi kvetoucími rostlinami a tmavým habitem mnohých dřevin. Mohou se z nich vytvářet také samostatné partie. Taková sestava okrasných trav by se měla kombinovat s vodní nádrží nebo s velkými oblými kameny a doplňovat dřevinami, vhodnými trvalkami, plazivými rostlinami a cibulovinami. Skupina okrasných trav doplněná cibulnatými rostlinami dostane tak trochu stepní charakter a mnohé rostlinné druhy, které doporučujeme k tomuto účelu, také do stepních společenstev patří. Při sestavování takové partie v zahradě to však nebereme příliš dogmaticky; pokud některá z rostlin odpovídá svým habitem a charakterem partii okrasných trav, můžeme ji beze všeho použít.

Okrasné trávy se dělí podle výšky do tří hlavních skupin na nízké, střední a vysoké. Nízké měří nanejvýš 25 cm a jejich hlavním představitelem je kostřava (Festuca); typickým zástupcem středně vysokých trav (až 60 cm) je ovsíř stálezelený (Helictotrichon, syn. Avena); do třetí skupiny patří nejvyšší trávy, jejichž nejznámějšími představiteli jsou různé kultivary ozdobnice čínské (Miscanthus). Nízké polštářovité trávy se vysazují do skalky nebo do vřesovištních partií. Středně vysoké trávy se používají k orámování nebo solitérně do skalky, vyšší pouze jako solitérní rostliny. Aby se jejich krása skutečně uplatnila, potřebují vhodné předpolí a nejvhodnější je k tomu trávníková plocha.

Okrasné trávy nejsou náročné na péči, některé je nutné v předjaří nad zemí seříznout, aby nově vyrašily. Příliš husté trsy je třeba prosvětlit a rozdělit, protože by měly působit vzdušným dojmem. Nejdůležitější je nenechat okrasné trávy zaplevelit. Za sucha však potřebují závlahu a v předjaří vydatné přihnojení.