Letničky

Letničky zdobí zahradu v druhé polovině vegetačního období. Protože jsou to rostliny pouze jednoleté, je možné přizpůsobovat volbu druhů podle barev, vzrůstu a nároků na půdu. Výběr také můžeme každoročně měnit. Rostliny, které se již okoukaly nebo se jim na daném stanovišti špatně daří, nebudeme na stejném místě pěstovat.

Na pestrý záhon letniček se vysazují nejrůznější druhy, takže rozhodnutí je vlastně na každém majiteli zahrady, zda dá přednost barevným kontrastům, nebo spíše doplňující harmonii barev.

Záhon s letničkami poskytuje dvojí užitek - jednak zkrášluje zahradu, jednak lze tuto krásu přenést do bytu v podobě řezaných květin. Mnohé druhy po odříznutí hlavního výhonu zhoustnou a vytvoří další postranní výhony. K těm patří astry čínské (Callistephus), hledíky (Antirrhinum), měsíčky (Calendula), hrachory (Lathyrus) a mnoho jiných. Výběr letniček k řezu je velký, jmenujme zejména "Chabaudovy karafiáty" (Dianthus caryophyllus), fialu šedivou (Mathiola), ostálku (Zinnia), aksamitník (Tagetes), limonku (Limonium), krásenku (Cosmos), ostrožku (Consolida), slunečnici (Helianthus), plamenku (Phlox), hlaváč (Scabiosa), krásnoočko (Coreopsis), šater (Gypsophila) aj.

Velmi oblíbené jsou popínavé letničky, které se vysazují k plotům a verandám, k obepnutí různých tyčí apod. Stavějí se pro ně také malé pergoly, většinou jim stačí konstrukce buď z tenkých drátů, nebo z provázků, protože tyto rostliny nebývají těžké. Nejznámější a nejvděčnější jsou hrachory. Jejich pastelové barvy a vůně je staví na přední místo mezi všemi letničkami.

Letničky se také používají k dosazení trvalkových záhonů po dobu, než se trvalky rozrostou, nebo pro vyplnění volných míst, např. po odkvetlých cibulovinách. Nejvhodnější jsou k tomu druhy s podobným charakterem růstu, jaký mají vysazené trvalky. Jsou to např. kokarda, rudbekie neboli třapatka, chrpa, slunečnice, kopretiny aj.

Do skalek se mohou vysazovat letničky pro barevné zpestření, aby skalka hojně kvetla také v pozdním létě a na podzim. Jsou k tomu vhodné např. šrucha (Portulaca), kosmatec (Dorotheanthus), gazánie (Gazania), sluncovka (Escholtzia), tařicovka (Lobularia), nestařec (Ageratum) aj.

Na obruby záhonů je k dispozici velké množství nízkých druhů letniček, např. tařicovka (Lobularia), sluncovka (Eschscholtzia), gazánie (Gazania), lobelka (Lobelia), nestařec (Ageratum), nízké astry čínské (Callistephus), šrucha (Portulaca), šalvěj zářivá (Salvia), sporýš (Verbena), záhonové petúnie (Petunia), begonie stálekvetoucí (Begonia semperflorens), nízké aksamitníky (Tagetes patula, Tagetes tenuifolia) aj. Do obrub vysazujeme letničky hustěji.

Záhony, které se uvolní po odkvětu cibulnatých květin a po vyzvednutí jejich cibulí ze země, se mohou osázet především teplomilnými druhy, které se sázejí až v druhé polovině května. Jsou to hlavně astry čínské (Callistephus), aksamitníky (Tagetes), třapatky (Rudbeckia), gazánie (Gazania), balzamíny (Impatiens), ostálky (Zinnia), hlaváče (Scabiosa), záhonové petúnie (Petunia), a stálekvetoucí begonie (Begonia semperflorens).

K sušení květů pro zimní aranžování do váz je nejvhodnější limonka (Limonium), ovšem na zahrádkách se nejvíce pěstuje a také je nejoblíbenější smil listenatý, takzvaná slaměnka (Helichrysum).

Do keramických nádob a váz se hodí především výraznější letničky, např. šalvěj zářivá (Salvia), zářivka (Godetia), lobelka (Lobelia), silenka (Silene), šrucha (Portulaca), iberka (Iberis) a mnohé další. Během vegetace se mohou v nádobách vystřídat dva i tři druhy.

Mnohé letničky jsou krásné, i když je vysadíme do květináčů a přeneseme do bytu. Běžně tak přenášíme např. gazánii (Gazania), která pak dokáže kvést až do Vánoc, begonii stálekvetoucí (Begonia semperflorens), balzamínu (Impatiens) aj.

Některé letničky jsou vhodné k pěstování v truhlících za okny a na balkonech. Nejvhodnější jsou k tomu petúnie (Petunia), ale lze použít i lobelku (Lobelia), iberku (Iberis), nízký afrikán (Tagetes), balzamínu (Impatiens), astry čínské (Callistephus), ale také hrachor (Lathyrus), pro který musíme vytvořit opěrnou konstrukci, např. z provázků.

Dekorativní jsou letničky s nápadně krásnými listy nebo se zajímavým, nezvyklým habitem. Jsou to např. bytel, tzv. letní cypřišek (Kochia), laskavec (Amaranthus), který se uplatní především u moderních architektonických prvků v zahradě, a skočec (Ricinus) - robustní letnička, která může nahradit i okrasné keře.

Teoreticky se mohou letničky vysévat přímo na záhon. Některé však mají dlouhou vegetační dobu, takže květy z přímého výsevu by rozkvétaly až pozdě na podzim. Je třeba je předpěstovat, aby vykvetly v době, kdy se mohou projevit v plné kráse. Předpěstováním tedy urychlíme, popřípadě i prodloužíme celý cyklus pěstování. Pokud jde o potřebu předpěstování, lze letničky rozdělit do pěti skupin:
1. Letničky, které se musí předpěstovat ve skleníku. Předpěstování za zahrádkáře většinou dělají zahradníci a na zahrádkách se obvykle pěstují jen rostliny ze zakoupených sazenic. Hlavním představitelem je petúnie.
2. Letničky, které se musí předpěstovat v poloteplém prostředí, například hledík. Jejich sazenice si zahrádkáři většinou rovněž kupují u zahradníků.
3. Letničky, které lze předpěstovat pod fólií nebo ve studeném pařeništi. Doporučuje se sazenice také raději zakoupit. Ovšem zahrádkáři si je mohou již předpěstovat sami - například astry čínské.
4. Letničky, které se vysévají na výsevný záhon, a vzrostlé sazenice se pak vysazují na stálé stanoviště. Mohou se také sít přímo na záhon a pak vyjednotit - tak se pěstuje například měsíček lékařský.
5. Letničky, které se musí sít přímo na trvalé stanoviště, protože nesnášejí přesazování. Po vzejítí se vyjednotí na potřebnou vzdálenost. K takovým rostlinám patří například sluncovka (kalifornský máček).

Pěstování letniček v podstatě není obtížné. Všechny mají určité společné potřeby, například slunce, v polostínu živoří a ve stínu nerostou. Nemají být vystaveny průvanu či větru, zejména vyšší druhy a odrůdy, protože mívají křehké stonky a mohou se ohnout nebo polámat. Některé letničky potřebují oporu, u jiných postačí svázat trs dohromady. Půda má být živná, ale ani suchá, ani mokrá, ani moc lehká, ani příliš těžká. Aby letničky dobře kvetly, potřebují půdu především dobře zásobenou živinami; nesnášejí chlévský hnůj. Během růstu je třeba rostliny přihnojovat, zejména ty, které tvoří hodně hmoty (např. popínavé rostliny), a také druhy určené k řezu. Letničky bychom měli po výsadbě pravidelně zalévat, aby půda nepřeschla. Musíme často odstraňovat půdní škraloup, který rostliny poškozuje. Rovněž je nutné soustavně odstraňovat plevel, protože ten odebírá letničkám živiny i životní prostor. Kypření při pletí napomáhá dobrému růstu letniček, protože půda se tím provzdušní; to jejich kořenům prospěje. Po odkvětu je třeba odstraňovat uschlé květy nebo květenství, protože tvorba semen rostliny oslabuje; navíc povadlé a odkvetlé květy snižují estetickou hodnotu rostlin. Když se na jednotlivých rostlinách vyskytnou příznaky nějaké choroby, raději je ze záhonu ihned odstraníme.

Mnohé letničky mají krátkou vegetační dobu. U takových druhů je nutné předpěstovávat sazenice postupně, nebo rostliny vysévat přímo na stanoviště s určitým časovým posunem. Typickým příkladem je hrachor, ten lze vysévat již od konce března a každých 14 dní záhon znovu osévat až do konce července. Rostliny vyseté v březnu kvetou v červnu a ukončí kvetení v červenci. Rostliny vyseté v červenci kvetou až do zámrazu. Podobně se mohou vysévat i další letničky, jako jsou např. měsíček, chrpa, ostrožka (Consolida), svlačec, sluncovka (Eschscholtzia), mák, šater, černucha, iberka aj.